PilsAlive 2023
|
|
|
konal se
v sobotu 10. 6. 2023
Plzeň - Františkanská ulice
|
Festival PilsAlive má za sebou 15. pokračování
Špačci (katedrála), Tučňáci (dominikáni), Pižďuchové (Bukovec), Sboreček (františkáni), Schola Církevního gymnázia, Martin Sedloň (kněz-bluesman), Jentet (spirituály), Koinonia Jan Křtitel (chvály)
Opětovné pozvání na PilsAlive mne povzbudilo, abych zas trochu oprášil své songy a alespoň pár týdnů před začátkem bral častěji do rukou svojí cestovní kytaru. Musím přiznat, že mne tu tam mile překvapily moje vlastní texty, přestože jsem je sám složil. Vlastně právě texty a básně, které mne už v mládí a studentských letech napadaly, byly setkáním s něčím, co mne samotného přesahovalo. Tehdy mne naplňovalo zvláštní tušení něčeho nezaslouženého. Dnes bych bez okolků řekl, že to byly moje první zkušenosti se setkáváním se s Boží milosti. Letos jsem parkoval u naší Naslouchárny pro naše přátele bez domova. Odtud jsem šel kolem pošty na náměstí. Následně jsem míjel pódium vedle katedrály, kde velmi svižně probíhalo vystoupení lidových tanců. Pak jako bych prošel jakousi ztišenou zónou, přestože lidí nebylo na náměstí málo. Když jsem se blížil k našemu podiu pro PilsAlive na parkovišti ve Františkánské přivítaly mne a snad i na přivítanou trochu objaly hlasy vystupujících dětí a já si vzpomněl na to, když jsem jako prvňák nebo druhák zpíval své první sólo také z takového pódia: „ Já jsem sice malý, muziku však znám…“, víc textu už si nepamatuju, ale zkušenost to tehdy byla pro mne velmi důležitá. Měl jsem velkou radost z těch dětí na pódiu a byl vděčný těm, kdo ty děti takhle piplají a dodávají jim odvahu. Pak měli vystoupení žáci a studenti z Biskupského gymnázia. Za takové provedení spirituálů by se nemuseli stydět ani ostřílení dospěláci. A pak jsem přišel na řadu já. Používám malou cestovní kytaru s nylonovými strunami a tu ozvučit je opravdu makačka. Ale pan zvukař to nějak vykouzlil. Konferenciérka Irenka, kterou dobře známe i z televize Noe, říkala něco o mé undergroundové minulosti a zkušenosti i s podzemní církví, ale moc nevím co, protože jsem si zrovna rozechvěle chystal nástroj ve farním sále. To co jsem zaslechl, ale bylo hlavně to, že mne nazvala zpívajícím básníkem a že půjde vedle blues spíš o zpívanou poezii. To mě uklidnilo, protože moje hrání je opravdu velmi chabou a rozechvělou byť někdy razantní kulisou. Dostal jsem hodně časového prostoru a to nechvátání mi dovolilo, že jsem si to mohl opravdu vychutnat, protože ty mé songy prostě hraju i podle atmosféry, která mne obklopuje. A bylo to fakt moc fajn. A podle výrazu i zkušeného Míry Smolky, vlastně jednoho z hlavních zakladatelů a pořadatelů tohoto festivalu, to snad bylo fajn i pro ty, kdo poslouchali. Při mé cestě do zákulisí s úsměvem a významným pohledem na mne ještě podotkl: „Kryl nezemřel“, což mi samozřejmě udělalo radost, i když jsem víc jak po hodinovém hraní musel působit tuplovaně zmateně. Ale už po pár taktech opravdu pořádné muziky, která následovala, kde Míra hrál v pravdě od podlahy na basovou kytaru se svou kapelou Jentet, mi dodalo sil. To byla teda fakt muzika. Posledním vystupujícím byla Koinonia Jan Křtitel, kdy se hudba dotýkající se nebes prolínala se svědectvími o nalezení Boha. Pak už jsem musel uhánět do Tábora. Díky všem, kdo to vše zorganizovali, podpořili, kdo jste tam byli. Na přání redakce přikládám jako malou ochutnávku jeden ze svých textů, který nejspíš zvláště zaujal.
Váš P. Martin Sedloň, OMI
